´Švejkování´ české vědní politiky

pondělí 6. červen 2011 23:25

V březnu 2011 byla Ministerstvem školství zahájena intenzivní příprava návrhu novelizace zákona o vysokých školách. Obsahuje celou řadu krajně polemických bodů. Rozpaky budí nápadně krátké lhůty připomínkových řízení jednotlivých fází jeho přípravy. Spěch je v případě tak zásadního dokumentu podezřelý a nebezpečný zároveň.

České vysoké školství nepochybně systémové změny potřebuje, nikoliv však ihned a za každou cenu. Bude-li dosaženo konsensu co se formulování nejpalčivějších problémů a budoucích priorit týče, je třeba dobře promyslet, jaké kroky skutečně povedou k vytyčeným cílům. Je nezbytné mít předem připravené kontrolní mechanismy a s jejich pomocí průběžně verifikovat efektivitu zahájeného procesu. Je nutné postupovat systematicky a obezřetně, nikoliv záležitost za každou cenu rychle "ošvejkovat" a předpokládat, že si to samo nějak časem sedne - jak prohlásil na březnové konferenci Vzdělanostní společnost jeden z duchovních otců návrhu úpravy vysokoškolského zákona Petr Matějů. Stávající předseda Grantové agentury ČR je zjevně bytostně přesvědčen o tom, že jakákoliv destrukce současného systému představuje cestu vpřed. A neodradily ho ani zásadní přehmaty související s obdobně neerudovaným ideologicko-byrokratickým zásahem, provedeným nedávno (rovněž za asistence Matějů) ve financování české vědy a výzkumu. Řeč je o kafemlejnku - unikátním "systému" hodnocení, spočívajícím ve zcela nestandardním vykazování výstupů a následném přidělování bodů a peněz.

Pokud by tento "jakešovský" způsob hodnocení vědy a výzkumu neohrožoval jejich kvalitu, mohl by se jevit jako nanejvýš komický. Přitom právě kafemlejnek - slovy svých tvůrců - měl (a má!) podpořit tzv. excelenci, tedy kvalitní výzkum a výsledky na úkor nekvality. Ze své podstaty činí opak deklarovaného. Prvním zásadním problémem je obrovská byrokratizace. V současné době je kladen naprosto nepřiměřený důraz na "vykazování", které na všech stranách požírá neadekvátní množství času, vyžaduje opakovaná ověřování a kontroly. V dnešní české vědě tak prožívá revival socialistické vykazování, jak ho dobře známe (a umíme) z osmdesátých let minulého století. Kvalitativně nerozlišující mechanismus zde - zejména co se týče určitých typů výsledků - neklade žádná omezení. Čím více toho vykážete, tím lépe! Za každý vykázaný výstup lze získat předepsaný počet bodů (pro jednotlivé typy výsledků byl stanoven byrokraticky, zcela nesrozumitelným způsobem), který se pak dělí mezi případné spoluautory. Spoluautorství se tudíž nevyplácí. Zřejmě pouze v tomto ohledu jsou kafemlejnkem více poškozovány přírodní vědy, v nichž je kolektivní autorství zcela bežným. Odborné veřejnosti nesrozumitelný imperativ "objektivity" pak vedl tvůrce kafemlejnku k tomu, že z hodnocených kategorií vyřadili standardní, důležité a časově náročné odborné aktivity jako recenze, konference, workshopy, posudky, a v neposlední řadě veškeré popularizační aktivity. Přestože reakce akademického prostředí nejsou jednotné, rozhodně nelze souhlasit s tvrzením Petra Matějů, že se proti kafemlejnku ohrazují výlučně zástupci humanitních a společenských věd. Málokdo totiž může hájit tuto metodiku, vytvořenou od stolu, za zavřenými dveřmi a bez elementární znalosti reality vědecké práce a principů jejího fungování. Protože je nyní za objem společně vykázaných výsledků hodnoceno celé pracoviště, je vědecká komunita postavena před nepříjemné etické dilema, a to nikoliv jen na individuální úrovni. Deformováno je tak prostředí vědy a výzkumu ve velkém i v malém. Absencí kvantitativních limitů a kvalitativních kritérií kafemlejnek stimuluje spíše to průměrné a podprůměrné. Proč nerozdělit konkrétní odbornou studii do třech samostatných dílů, každý o 51 stranách? Proč se s několika kolegy nedomluvit na umělé vzájemné citovanosti? Proč si výhodnou mezinárodní smlouvou s velkým zahraničním pracovištěm nezajistit automatický přísun bodů za výsledky cizí výzkumné práce? Proč nevykázat co největší množství patentů či užitných vzorů s nulovou vědeckou relevancí? Jednak si lze vzpomenout na rčení: Kdo nekrade, okrádá rodinu! Dále pak ti, kteří na tato pravidla hry nepřistoupí, riskují, že spadnou mezi ty méně bodované, tudíž méně podporované a "objektivně" méně úspěšné (!). Přestože dnes již obecně převažuje názor o nezbytnosti standardní metodiky formátu peer review, bude kafemlejnek v provozu ještě několik let. Za tu dobu může významně zdeformovat celé prostředí české vědy a výzkumu. Totéž ostatně nedávno konstatovaly průběžná zpráva nezávislého mezinárodního auditu Technopolis i analytický materiál vládního  Nervu.                                                                                     

Stávající věcný záměr změny vysokoškolského zákona je principielně vadný a nekoncepční. Navrhované úpravy jsou selektivního rázu, často neodůvodněné a nedomyšlené. Místo komplexního a systémového řešení je zřejmým cílem komercializace a částečná privatizace vysokého školství, stimulující (zcela v rozporu s  proklamacemi Nečasovy vlády) nejrůznější korupční mechanismy. Návrh totiž počítá s omezením vysokoškolské samosprávy a akademických svobod. Značná část pravomocí dnešních akademických senátů má přejít na správní rady, složené z "externistů". K čemu ovšem může, s ohledem na pokleslou úroveň zdejší politické kultury, vést posilování vlivu politiků a podnikatelů v (dosud stále ještě) nezávislém akademickém prostředí? „Základní pilíř" prosazované reformy terciálního vzdělávání  - diskutabilní diverzifikace vysokých škol - v dokumentu kupodivu není specifikován. Zcela v protikladu s deklarovaným záměrem posilování kvality pak má dojít k devalvaci vyšokoškolských kvalifikací (zkrácený studijní program, vypuštění státní závěrečné zkoušky) i pedagogických titulů (docentury bez obhajoby habilitační práce). Nejvyšší rozpaky konečně vzbuzuje vznik podivné "agentury pro kvalitu vysokého školství". Přestože projednávaný věcný návrh do budoucna fatálně ohrožuje kvalitu českého vysokého školství, negarantuje  úsporu vynakládaných veřejných finančních prostředků. Leží-li nám skutečně na srdci stav zdejšího terciárního vzdělávání, je třeba systémové změny náležitě připravit a s vysokoškolskými reprezentacemi patřičně vydiskutovat. Dočkáme se takto standardního postupu?

 

Martin Krummholz

XQDqQQahkwZuvukduiewHxSQKP11:0826.6.2011 11:08:47
voboraNesmyslnost me otazky21:5621.6.2011 21:56:05
Radim KubešPane Vobora, buď nerozumíte15:3221.6.2011 15:32:04
voboraPane Kubesi14:0421.6.2011 14:04:10
Radim KubešNeerudovaný ideologicko-byrokratický zásah alias08:3721.6.2011 8:37:00
pepa_uKonecne zmeny14:379.6.2011 14:37:25
Vojtěch HarokDělat je třeba, reformovat, sekat a sekat,22:507.6.2011 22:50:32
voborapokracovani12:367.6.2011 12:36:51
voboraJe priznacne, ze je to prave historik12:337.6.2011 12:33:24

Počet příspěvků: 9, poslední 26.6.2011 11:08:47 Zobrazuji posledních 9 příspěvků.

Martin Krummholz

Martin Krummholz

Předmětem mého zájmu jsou kromě problematiky vědní politiky témata z oblasti umění a památkové péče .

Historik umění, působící v Ústavu dějin umění Akademie věd ČR. V letech 2008 - 2010 pedagog Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Těžiště odborného zájmu: barokní architektura a sochařství; české sochařství přelomu 19. a 20. století.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy